Mokřad je místo v krajině s vyšší hladinou povrchové nebo podpovrchové vody. Lidově řečeno jde o místa, která jsou podmáčená a pokud se zde chcete pohybovat a nechcete mít mokro v botách, musíte mít holínky. Konkrétně se jedná o vlhké louky, nivy vodních toků, tůně, jezera, rybníky atd. Přesná vědecká definice je samozřejmě složitější, není navíc jednotná, protože i různých typů mokřadů je v celosvětovém měřítku velké množství. Z hlediska co nejlepší funkčnosti by mokřad měl zadržovat vodu a zavodňovat také svoje okolí. Mezi dobré mokřady tak můžeme zařadit např. i mělké rybníky s pozvolnými okraji, ale už ne hluboké rybníky nebo nádrže se strmými břehy.

Slovo "mokřad" se poprvé objevuje v Berchtoldově a Preslově Rostlináři z roku 1823. Další zmínka je například v Jungmannově Slovníku česko-německém z roku 1835-39. Zde je mokřad rodu ženského, tedy mokřaď. O novodobou propagaci se v 70. letech zasloužil Dr. Jana Květ z Jihočeské univerzity. Synonymem je bažina, močál, mokřiny, blata a další. Krásné pojednání o slově mokřad a jeho synonymech podává článek Anny Černé "Okolo močidla aneb výlet do mokřadů" v časopice Živa 1/2015:

K čemu jsou mokřady dobré?

Mokřady totiž účelně a efektivně zadržují vodu v krajině – při přívalových srážkách vodu „nasají“ a postupně ji uvolňují. Mokřady výrazně ovlivňují klima, a to zjednodušeně ochlazováním vzduchu odparem vody (podrobněji: když sluneční energie dopadá na mokřad, většina se použije na odpar vody a do atmosféry se vrací jen malá část, kdyžř dopadá sluneční energie na suchou plochu, téměř veškerá se odrazí zpět a ohřívá se vzduch). Čím více mokřadů v krajině, tím spíše bude fungovat tzv. malý vodní cyklus (základem je odpařování vody) a nebude klima ovlivňováno jen velkým vodním cyklem. V ČR jde o velmi ohrožené biotopy, většina mokřadů již byla zlikvidována a dále jsou poškozovány.

Dříve, řekněme ještě před druhou světovou válkou, byla celková plocha mokřadů daleko větší a zpravidla byla extenzivně ručně obhospodařována. Právě obtížnost obhospodařování vedla zejména za socialismu k plošnému odvodňování a převodu na ornou půdu. Docházelo k zavážení mokřadů, napřimování vodních toků a dalším nevratným krajinotvorným změnám.

V současnosti jsou mokřady z valné části zcela zaniklé nebo představují pouze fragmenty své původní velikosti v moři velkých polí, hospodářských převážně monokulturních lesů, zástavby a komunikací. Nechráněné a maloplošné mokřady se zachovaly na místech, které se z nějakého důvodu neodvodnily (příliš malá území) nebo se již nestihly odvodnit, případně meliorační opatření již nefungují a území se navrací do původního stavu. Velkou ránu mokřadům zasazuje také budování rybníků na nevhodných místech a o nevhodných parametrech. Špětně zvolené řešení může způsobit poškození nebo i likvidaci vlhkých luk a niv v blízkosti drobných toků.

Fota ze současnosti. Stále běžná situace, kdy i fragment drobného mokřadu je likvidován navážením zeminy nebo jinou činností. Vlevo detail navážky, vpravo tatáž lokalita na leteckém snímku (uprostřed). Zbytky mokřadů představují významná útočiště v moři biologicky nehostinných a pustých polí a monokulturních lesů.

1. Absence původního hospodářského využívání mokřadů, zejména extenzivního kosení a pastvy, které vedlo k potlačování výskytu konkurenčně zdatnějších druhů rostlin včetně náletových dřevin a k udržení druhově bohatých rotlinných společenstev. Absence jakékoli obhospodařování vede k zarůstání mokřadů až do stádia lesa s vymizením většiny původních druhů.

2. Současné aktivní zalesňování mokřadů pro produkci zejména palivového dříví (energetické dřeviny) často zcela nevhodnými druhy (smrk), což vede k další degradaci (např. okyselení) a vytlačování původních druhů vyžadující otevřená a prosluněná místa.

3. Zavážení mokřadů různými materiály, často za účelem následné výstavby.

4. Odvodňování mokřadů, většinou za účelem snazšího obhospodařování, ale často též naprosto bez důvodu. 

5. Výraznými krajinotvornými zásahy typu zregulování řek se minimalizovaly přirozené procesy vedoucí ke vzniku a obnově momentálně mimořádně vzácných drobných stojatých vod, ale i dalších procesů jako jsou pravidelné i nepravidelné záplavy.

6. Degradace vlivem splachů z polí v důsledku necitlivého hospodaření (používání pesticidů, nízká schopnost zadržovat vodu v důslednu nízkého obsahu humusu, špatné agrotechnické postupy atd.) a likvidací protierozních opatření (remízky, průlehy atd.). Mokřady jsou tak dotovány nekvalitní vodou se všemi důledky, případně zanášeny zeminou.