Nejčastější omyly a mýty

 
Nejčastější omyly a mýty při budování tůní, obnově tůní a péči o mokřady jsou:
 

 


 

1.  Správně fungující a pro organismy vhodná tůň by měla mít na části své plochy hloubku přes jeden metr a více (tzv. nezámrzná hloubka)

Důvodem této představy je nejčastěji zabránění úplnému vyschnutí v létě a nepromrznutí tůně až na dno v zimě. To má vést k vyššímu přežívání organismů a tím i vyšší diverzitě a biologické hodnotě. Vysychání tůní není obecně na škodu (viz další bod) a promrzání také nepředstavuje vážnější problém pro přezimující organismy. Naopak je občasné vyschnutí jednou za několik let žádoucí. I v zimě jsou tůně často dotovány "teplou" spodní vodou (cca 4 - 10 °C), kdy je teplota vzduchu hluboko pod bodem mrazu. V těchto případech není možné, aby i mělké tůně zcela promrzly. Platí to zejména za situace, kdy je přítomna alespoň slabá sněhová pokrývka tepelně izolující tůň od studeného vzduchu. Výzkumy nepotvrdily, že by mělké tůně byly méně druhově bohaté než tůně hluboké, spíše naopak. Mělké a hluboké tůně hostí trochu odlišná společenstva organismů. Je tedy žádoucí, aby existovaly na stejné lokalitě tůně s různými hloubkami a ten který organismus nebo vývojové stádium měl k dispozici své optimální prostředí. Nebojme se budovat tůně hluboké třeba jen 10 - 20 cm! Největší druhová bohatost tůní se soustřeďuje právě do těchto mělkých částí tůní. Je tak žádoucí, aby mělčiny představovaly převážnou většinu plochy tůní. Hluboké tůně s minimem mělčin obecně nebývají pro většinu organismů optimální.

 

 
2. Správně fungující tůň by neměla nikdy vyschnout a managementová opatření by tomu měla zabránit

Jeden z nejčastějších a nejvýznamnějších omylů v budování a managementu tůní. Hlavní příčinou tohoto mýtu je snad  obecně představa, že organismy z valné části ve vyschlé tůni uhynou a nedokážeme si představit, jaký by z vyschnutí vůbec měly prospěch. Přibližně polovina organismů bez problémů vyschnutí zvládá a naopak řada škodlivých organismů (hlavně ryby) vymizí. Není tak na škodu, pokud trvalejší tůně jednou za několik let zcela vyschnou. Každoročně vysychyjící tůně mohou hostit široké spektrum velmi vzácných a na vyschnutí přizpůsobených organismů. Protože tůně tohoto typu jsou vzácné, hostí i vzácné (často ty nejvzácnější) organismy na ně existenčně vázané. Dočasné tůně se vyskytují převážně v nechráněných územích se zvláštním režimem využívání krajiny (pískovny, lomy, tankodromy, cihelny atd.), který ve výsledku vede k jejich existenci a udržování. Neúmyslně vybudované pravidelně vysychající tůně jsou někdy považované za "nepovedené". Období vyschnutí takové tůně je vzhledově neatraktivní a při péči o mokřady jsou tendence takové tůně prohlubovat. Dočasné tůně jsou díky malé hloubce a odlišné hydrologii silně existenčně zranitelné klimatickými změnami a změnami v hospodaření s vodou v krajině. Záměrné budování pravidelně vysychajících tůní je obecně opomíjeno. Domníváme se, že v budoucnu se bude na vysychající tůně pohlížet jako na samostatnou kategorii nádrží, které si poprávu zaslouží velkou pozornost a existenci.

Vysychání a vyschnutí tůní není žádnou tragédií. Řada evolučně přizpůsobených organismů vyschnutí přežije, jiné zahynou a vstupují do dalších fází potravních a dekompozičních řetězců a koloběhu živin. Svým uhynutím poskytují prostor, energii a živiny jiným druhům organismů, smrtí jednech začíná život druhých.
 
 

 
3.  Tůně jsou na nic, jsou to jen líhniště pro komáry
 
Časté tvrzení, které je však pravdivé jen z malé části. Správně fungující tůň totiž nikdy nemůže být líhniště pro komáry. V dobře fungující tůni je totiž přítomna řada vodních živočichů, kteří žerou larvy komárů - např. čolci, některé žáby, larvy vodních brouků (potápníci aj.), larvy vážek atd. Komáři se tedy v dobře fungující tůni budou sice vyskytovat, budou se tam snažit i rozmnožit, ale drtivá většina nebo i všechny jejich larvy padnou za potravu jiným živočichům.
Jako líhniště pro komáry slouží spíš než tůně různé sudy, vany a jiné nádoby na zahradách a jinde v blízkosti lidských obydlí. V nich pak dochází nejčastěji k úspěšnému vývoji a líhnutí velkého množství komárů. Je to zejména proto, že v těchto různých nádobách nemají žádné nepřátele. Narozdíl od tůní.
Pouze některé tůně mohou za určitých podmínek sloužti jako "líhniště" pro komáry. Ale to většinou jen v případě kdy zde nežijí obojživelníci ani dravé druhy vodního hmyzu. A to může být nejčastěji jen v tůních s nekvalitní vodou, s nedostatkem kyslíku apod.

 


 
4.  Stabilní výška hladiny tůní bez kolísání je pro organismy to nejlepší
 
Řada specifických organismů pro svojí existenci přímo vyžaduje pravidelné i nepravidelné kolísání vodní hladiny. Vyžadují střídavé zaplavení půdního povrchu a následné vyschnutí. V opačném případě dochází k jejich ústupu. Tento režim naopak nevyhovuje jiným konkurenčním organismům, které tak nemají šanci obsadit prostor na pomezí vody a souše. Čím menší kolísání vodní hladiny v tůni je, tím pozvolnější svažitost břehů a dna by měla být zajištěna, aby byla vytvořena dostatečná plocha této vysychavé zóny. Nebojme se dělat tůně se sklonem břehů a dna i 1 : 30! Jako velmi prospěšné se jeví to, aby veškeré nově budované tůně měly alespoň na části svého obvodu plynulý a pozvolný přechod do okolních biotopů.
 

 
5.  Jen dostatečně osluněná tůň je biologicky plnohodnotná
 
Řada organismů je stínomilná, chladnomilná, bez potřeby velkých teplotních výkyvů a uvítají nádrže buď zcela a trvale ve stínu nebo osluněné jen velmi omezeně. Opět se dostáváme k tomu, že je ideální nabídnout na téže lokalitě (pokud to podmínky dovolí) nádrže širokého spektra vlastností a to včetně charakteru oslunění. Jen nabídka širokého spektra životních podmínek zajistí existenci široké paletě organismů, jejich vývojových stádií a příslušných životních procesů.
 

 
6.  Drobné vodní plochy jsou nepřirozené, není tak opodstatnění pro jejich budování a obnovu
 
Tento názor je již snad překonán a patří do historie. Tůně vznikají hned několika přírodnímimi procesy. Mezi ty základní patří přirozená dynamika vodních toků s překladem říčních koryt a oddělováním říčních meandrů, činnost svěře a vývraty stromů. Jak to dopadlo s přirozenou dynamikou toků a mokřadů u nás víme, proto je nedostatek drobných nádrží v krajině více než zjevný. I kdyby tůně byly čistě výtvorem člověka, není to důvod pro jejich nebudování. Žijeme v kulturní krajině, která byla a je kontinuálně utvářena po několik tisíciletí činností člověka. Jsou zde biotopy, které by bez činnosti člověka zcela zanikly a s ní i příslušná biota (např. stepy). Přesto se snažíme tyto biotopy udržet a chránit.
 
Tůně vznikají hned několika přírodními procesy - vlevo ukázka vzniku tůní změnou řečiště, vpravo vyleženina od divokých prasat.
 

 
7.  Každá správná a biologicky hodnotná lokalita působí esteticky, je uspořádaná a "uklizená", péče o ní není žádná nebo stále stejná
 
Vždy je nutné jednat individuálně, ale jedny z nejhodnotnějších lokalit bývají trvale narušované s neustálou činností (vojenská cvičiště, funkční lomy, pískovny atd.). Základem úspěchu je prostorová a časová diverzita činností a zachování stavu mírného nepořádku. Konkrétně jde o to, že je vhodné tu a tam ponechat část louky neposečené, pokácené dřeviny neodvážet, ale bez ladu a skladu poházet nahromadu nebo jen tak na zem, pokosená tráva se nakupí na degradovaná místa a neodváží se, ve svahu odstranit část vegetačního krytu až na holou zem atd. atd. atd. Může se jednat i o činnosti, které vypadají na první pohled škodlivě až destruktivně, jako je úplná nebo částečná obnova fungující tůně, rozsáhlejší kácení, řízené vypalování atd. Takové zásahy primárně organismy poškozují, na druhou stranu jim však umožňují existenci (návrat do určité vhodné fáze sukcese). Veškerá tato činnost má jen jediný cíl - opět poskytnou širokou paletu mikrobiotopů a stanovišť pro co nejširší spektrum organismů, jejich vývojových stádií a životních procesů. Pod pohozeným kmenem najde ve stínu a vlhku útočiště malá žabka, v rozkládající se kupě posečené trávy se budou vyvíjet vajíčka užovky, na jižně odhaleném zemském povrchu ve svahu najde útočiště mravkolev atd. atd.
 
Mírný "nepořádek" je velmi žádoucí, i když estetika z lidského pohledu pokulhává.
 

 
8.  Posečenou trávu a pokácené dřeviny je nutno z lokality vždy za každou cenu odvézt
 
U pravidelně i nepravidelně sečených mokřadních luk se běžně odváží nebo pálí sklizená travní hmota, o kterou často nikdo nemá zájem. Domníváme se, že je škoda se bezcenné hmoty zbavovat a nevyužít jí pro poskytnutí nového životního prostoru některým organismům. Upřednostňujeme kupení travní hmoty na degradovaná místa. Tím poskytneme úkrytové možnosti vlhkomilným organismům a nebo těm, kteří preferují rozkládající se organickou hmotu. Mimo to je nakládání a odvážení travní hmoty bez dalšího využití časově i finančné náročné.

Obdobně je to v případě dřevní hmoty, kdy se u kácení a prořezávek velmi často veškerá dřevní hmota odváží z lokalit nebo pálí. Z pohledu drobných živočichů mají kupky trávy, větví, hromádky klád i padlé kmeny velký význam. A nejen pro ně. Samozřejmě je nutné ponechávat tuto přírodní hmotu jen na degradovaných místech - ukládání je vždy nutné předem dobře promyslet.

•  více o "problematice" travní a dřevní hmoty v přírodě je v naší prezentaci zde:

 


 
9.  Nově vybudované nádrže je nutné osázet rostlinami a vysadit zde živočichy
 
Introdukce má za účel podpořit osídlení tůně. Až na výjimky se jedná o naprosto zbytečnou až škodlivou činnost, která vás stojí finanční a časové náklady. Vše je vhodné nechat na přírodních procesech. Vysazováním a  vypouštěním rostlin a živočichů zasahujeme do přirozených procesů osídlování nových biotopů. Navíc musíme tyto organismy někde vzít, čímž oslabujeme zdrojové populace nemluvě o skutečnosti, že s chráněnými organismy je zakázáno manipulovat. Transport organismy stresuje, nemusíme znát v jakých minimálních počtech, jakým způsobem a v jakém sukcesním stádiu vývoje tůně je vhodné daný typ organismu introdukovat. Bez těchto znalostí může být úspěšnost introdukce nízká o vše může vést pouze k mrhání životy organismů.
 

 
10.  Vytěženou zeminu z budování nebo obnovy tůní je nutno odvést z lokality
 
Velmi častý požadavek, jehož přesný účel nám zůstává stále nejasný. Obecně jsme pro ponechání vytěžené zeminy v bezprostředním okolí tůně a jejím rozhrnutí do plochy. Zastáváme tedy názor, že co se kde vytěží, to tam také má zůstat. Důvodů, proč vytěženou zeminu ponechat v okolí tůně je hned více:

a) Zemina může obsahovat semena rostlin, které zde kdysi rostly. Jejich vynesením na povrch je aktivujeme a umožníme růst rostlin, které se zde už třeba ani nevyskytují.

b) Vytěžená zemina může sloužit jako materiál pro vybudování nízké hrázky pro maximalizaci retence vody v nádržích.

c) Protože jílovitou zeminou z větších hloubek překrýváme často živinami bohatší zeminu na povrchu, vytváříme podmínky pro organismy vázané na chudší půdy. Svým způsobem to může být náhražka za žádoucí opatření typu stržení drnu a obnažení půdního povrchu (eliminace botanicky degradovaných ploch).

d) Nehrozí s přesunem vytěžené zeminy kontaminace patogeny nebo šíření nepůvodních organismů nebo šíření původních druhů mimo areál jejich výskytu?

e) Finanční nákladnost opatření. Každý tuší, že odvoz zeminy značně prodraží budování a obnovu tůní. Musí být zajištěna další technika a lidi. Je tedy otázkou, zda vícenáklady spjaté s odvozem zeminy není lepší použít jinak s větším efektem pro zlepšení stavu lokality.

f) Logistická náročnost odvozu zeminy.Samostatnou kapitolu tvoří logistické zajištění odvozu zeminy, které je na celém procesu to nejobtížnější. Dostane se nákladní auto odvážející zeminu až k bagru? Nezapadne při tom nebo neponičí (nerozjezdí) jiné sousední pozemky? Pokud k němu auto zajede, bude schopno také po naložení vyjet? Pokud k němu auto nezajede, jak přesunout zeminu od těžebního stroje k autu? U podmáčených pozemků není situace a možnosti stejné jako např. u odbahňování klasického rybníka. Zde se po vypuštění nádrže nechá bahno vyschnout, buduje se přístupová cesta nebo auta jezdí už po vybagrovaném a pevném dnu. Příjezdová cesta také vede až k rybníkům, protože je nutno k vodě přivážet a odvážet materiál a ryby. Podmáčené pozemky jsou oproti tomu častro daleko od zpevněných cest (nebo jsou již nefunkční), protože zde není nutnost se k nim s technikou dostávat, nejsou obhospodařované. Bagrovat a odvážet zeminu v zimě, kdy je povrch zmrzlý je nereálné. Pokud po povrchu přejede auto, není bagr schopen výkopu a obráceně.

g) Musíte řešit kam s vytěženou zeminou, která se nemůže ukládat kamkoli. Je-li to na ornou půdu, musí být provedeny rozbory, zda není vytěžená zemina kontaminována, jinak musí přijít na skládku (další náklady, často dlouhé dopravní vzdálenosti). Pokud jí vyvážíte na ornou půdu, není asi optimální ornici překrývat jílovitou zeminou. V tomto ohledu by nás zajímal i názor pedologů. Musíte mit další povolení a souhlasy. Obecně se nám nelíbí odvážet zeminu jen proto, že se jedná o jíl.

 
Možné argumenty pro odvoz zeminy jsou:

i) Vytěžená zemina představuje překážku při povodňových stavech. Pokud je vytěžená zemina rozhrnuta do plochy a nijak výrazně nevyčnívá a je jen jakousi nízkou a plochou vyvýšeninou, nepředstavuje ani toto vážnější riziko. Mokřadní vegetace navíc obnaženou plochu velmi rychle obsadí a kořeny zpevní proti případnému odnosu. Proti často přítomným stromům, stavbám, mostům atd. není rozhrnutá zemina netvořící souvislou vysokou hrát napříč nivou výrazným rizikem.

ii) Vytěžená zemina v okolí tůní nepůsobí esteticky. Zde je nutno zdůraznit, že vytěžená zemina musí být rozhrnuta do plochy a netvořit valy. První rok po zásahu skutečně místa nevypadají esteticky. Po slehnutí a zatažení zeminy vegetací však není často poznat, kam byla zemina vlastně uložena, obzvlášť, pokud dosáhne mokřadní vegetace vyššího vzrůstu. Příliš často se necháváme unést estetikou, která k dané věci také samozřejmě patří, ale z hlediska ochrany přírody je kontraproduktivní - lokalita sice vypadá pěkně, ale její biologickou hodnotu to dostatečně nezvyšuje. Estetika nejde ruku v ruce s vyšší biologickou hodnotou. Zde je nutné vždy hledat kompromis.

iii) Zemina musí být už z principu odvezena, dělá se to tak běžně a odjakživa. Nejedná se o věcnou argumentaci, proto je tento argument nepřijatelný a irelevantní. Vnímáme obecnou nedostatečnou pružnost v přijímání nových vědeckých poznatků a jejich rychlé praktické aplikovatelnosti v ochraně přírody.

 
Samozřejmě, že existují i výjimky a je nutno zeminu odvést:

I) V okolí tůně není vhodné místo a uložením zeminy by došlo k poškození nebo likvidaci chráněných nebo ohrožených druhů.

II)  Tůně jsou v živinami hodně bohaté půdy, jsou silně degradované a zabahněné. Pak je samorřejmě vhodné zeminu odvést.

III) Tůň byla napájena vodou z povrchových dolů, bývalých průmyslových zón, obytných ploch nebo jiných potenciálně rizikových provozů a je zde vysoký předppoklad kontaminace zeminy toxickými látkami.

 
Je vždy nutné na začátku akce zvážit, pro jaké druhy či skupiny to opatření děláme a jestli tím můžeme poškodit nějaké jiné skupiny. Když dospějeme k tomu, že to ničemu neublíží, pak můžeme zeminu na lokalitě ponechat. Takto to dle našeho názoru je na drtivé většině lokalit.
 

 
11.  Pojezdy kolové a pásové techniky jsou destruktivní a nesouvisí s ochranou přírody
 
Pomalu přestává platit dlouhodobě prosazovaný a univerzální přístup v ochraně přírody, že jedině přirozený vývoj bez jakéhokoli zásahu je to jediné a správné, které vede ke zvýšení biologické rozmanitosti. Řada biotopů a organismů nutně a nezpodmínečně vyžaduje ke své existenci pravidelné i nepravidelnéí mechanické narušování (poškozování). Platí to zejména pro druhy ranných sukcesních stádií, tedy stavu, kdy je biotop značně narušen, chybí zde konkurence ostatních druhů a půda je zcela nebo zčásti zbavena vegetačního krytu. Regenerace a obnovování je přirozený proces, kterého se účastní řada organismů. Poškozování nebo narušování biotopů může probíhat celou řadou prostředků včetně tak netradičních jako je pojezd off-roadovými nebo vojenskými vozidly (ale také zemědělskou technikou, u nás stále ještě neprosazovanými řízenými požáry, polomy atd.).

Vlastní jízdou může pochopitelně dojít k nežádoucí fyzické likvidaci části chráněných organismů. Daleko důležitejší je ale fakt, že se tím vytvoří vhodné existenční podmínky pro populační regeneraci nebo navýšení počtu těchto organismů. Pravděpodobnost úplné fyzické likvidace všech jedinců je při tom minimální. Tento přístup v podobě poškozování biotopů pochopitelně neplatí univerzálně, dá se aplikovat na specifické biotopy, které jsou na tomto závislé. Pro maximalizaci žádoucího efektu je vhodné organizovat takové pojezdy jen v určitých obdobích roku a pokaždé na trochu jiném místě dané lokality, kdy je přímý vliv na jedince co nejmenší a zaručuje to, že vždy část populace bezpečně přežije (časné jaro, pozdní podzim). Jedním z hlavních důvodů, proč jsou vojenské výcvikové prostory tak biologicky cenné je mimo jiné fakt, že zde probíhaly nebo probíhají pojezdy technikou. Využijme širokou základnu off-roadových jezdců a vojenských nadšenců k ochraně přírody! Ukažme, že na první pohled nározově nesourodé skupiny mohou spolupracovat, a že z toho mohou mít užitek obě strany. Tímto v žádném případě neobhajujeme protizákonné, živelné a neorganizované jízdy off-roadových vozidel, čtyřkolek, motorek atd. volně v krajině!!!

Příklad pojezdu off-roadových automobilů a výsledky jejich činnosti při pečlivě plánované akci na Pístovských mokřadech.
 

 
12.  Proč by se na této lokalitě měly budovat tůně, když zde nikdy nebyly?
 
Otázkou je, co je míněno termínem nikdy. Ano, můžeme vystopovat stav lokality za posledních několik destiletí třeba od doposud žijících pamětníků. Máme k dispozici i letecké fotografie z 50. let. Ale co ještě dřívější stavy? Pamatuje si někdo nebo dokážeme dopátrat, co zde bylo před 100, 150 nebo 200 lety? To už většinou nelze. Krajina se neustále proměňuje, je to dynamický prostor, který nelze zakonzervovat. Nikdo si nemůže být jistý, že zde určitý typ biotopu nebyl prostě proto, protože si to nemůže pamatovat a písemné nebo jiné doklady o tom neexistují. Neměli bychom řešit, zda zde daný biotop byl nebo ne, je potřeba se zabývat současností a budocností krajiny. Důležitá je spíše skutečnost, zda zde jsou vhodné hydrologické předpoklady a zda nezničíme nebo neohrozíme něco stávajícího a vzácného.

Místo pro budování tůní omezuje několik skutečností nebo faktů:

a) Místo musí v ideálním případě přirozeně zadržovat vodu v krajině. Tůně lze vytvářet a udržovat i technicky náročnějšími metodami za použití zejména nepropustných fólií. Toto je přijatelným, ale spíše krajním řešení, které má řadu omezení a nevýhod.

b) Valná část krajny je obsazena jinými typy biotopů, na kterých nelze oficiálně tůně vybudovat prostě proto, protože se daný prostor využívá za jiným účelem. Na intenzivně obhospodařovaném a hospodářsky produkčním poli nikdo tůň nepovolí, protože by to majitele nebo uživatele omezovalo a snižovalo jeho finanční zisky. To platí i přes fakt, že se zde prokazatelně v nedávné minulosti vyskytoval mokřad, který byl zmeliorovaný, případně zavezený.

c) Příhodná plocha, souhlas majitelů a chuť realizátorů tůní může nabourat fakt, že daný pozemek je v katastru nemovitostí zaškatulkován do určité kategorie využívání (nejčastěji louka nebo les). To předurčuje plochu pro konkrétní využití, i když často vůbec nerespektuje stávající reálnou skutečnost. Budovat tůně na těchto plochách je adminisrativně o poznání náročnější než plocha definovaná jako "ostatní plocha", což je z hlediska administrativní zátěže pro budování tůní nejprůchodnější.

Zejména z předchozích dvou bodů vyplývá, že míst, kde lze přirozeně a relativně nejsnadněji vybudovat tůně, je relativně málo. Často jsme vůbec rádi, že to alespoň vůbec někde lze provést. Argumentace, že zde i třeba prokazatelně nebyly nikdy tůně není podstatná jako fakt, že nyní je zde můžeme vybudovat, protože jsou splněny základní podmínky.

Je též nutno si uvědomit, že fungování přirozených procesů zaručující vznik a existenci tůní je v naší krajině v důsledku lidské činnosti velmi omezené. Je to omezeno do té míry, že může vznikat mylný dojem, že tůně jsou nepřirozené nebo natolik přirozeně vzácným biotopem, který nemá většího významu.

 

|  nahoru na stránku  |


Mokřady - ochrana a management

         

TOPlist